Kamarád Jirka mě vytáhla na tuto expedici od Denali- Expedition team do Nepálu. Dále s námi letěl kamarád Karel a David a dalších pár lidiček s kterými jsme se postupně seznámili. Zde je popsaná cesta z mého deníčku.
Kolem 7 ranní se sjíždíme u Jirky v Kouřimi. Karel už tam svým Maluchem dorazil před námi. Ještě jsme přebalili věci a vyházel zbytečnosti – Jirka teprve balil.Cestou naleziště jsme vyzvedli Davida. Na letišti jsme zabalili bágly do fólie a Gándý nám rozdal letenky a šli jsme se odbavit. Při odbavení Karlovi řekli , že není na seznamu cestujících, pak se to nějak dořešilo a letěl s námi. Po odbavení jsme do sebe hodili flašku Becherovky (byla pryč nato-tata) aby se nám lépe cestovalo. Celní kontrolou jsme prošli bez problému, až na Jirku, který si musel sundat boty. Měli jsme odlétat v 11:50, ale kvůli mlze jsme měli zpoždění – odlétali jsme ve 12:15. Letěli jsme Boingem 737-400. Seděl jsem u okna a měl dobrý výhled. Start byl super – hodně dobrý přetížení. Let na Alpami byl nádherný. V letadle jsem snídal salát a pivko na dobrou náladu. V Římě jsme přistáli ve dvě odpoledne. Po třech hodinách čekání jsme konečně dostali palubenky do Dhaky. Pak jsme si šli dát něco do žaludku a při tom jsme si zahráli karty. Když jsme se sešli skoro všichni tak jsme dali jednoho litrového ruma Bakardy. Letí nám to ve 20:40, ale odlétáme až ve 21:30. Letíme do Bangladéže společností Biman poněkud starším strojem (interiér připomíná starou karosu) je to letadlo DC10-30. Sedím v prostřední řadě a tak celou cestu nic nevidím a připadám si jak v kině kde hučí klimatizace. Cestou jsme dostali i jídlo – nějakou rýži s kuřecím masem. Nebylo to špatné. Asi po 4. ranní evropského času se podávala snídaně. Docela jsem se napral. Po snídani už venku vyčuhují Himaláje – úžasný pohled. Do Dhaky jsme přilétli v cca 6:10 evropského času a místního času 11:10. Je zde hodně vlhko – po dešti a 22 stupňů. Odlétat jsme měli ve 13:15 a pak se nám to posunulo na 14 a pak na 14:30 – na konec jsme odletěli v 15:30. Čas jsme využili na psaní mailu. Je tu v Dhace dokonce internet a zdarma. Měl jsem hlad tak jsem si dal tatranku a skočil na toaletu (nic moc). Teď nám trochu divný žaludek. Vzlétli jsme nad mraky a je to nádhera. Letíme stejným letadlem jako do Dhaky, ale už sedím u okna a tak mám pěkný výhled. Cca po hodině letu jsme konečně dosedli v Kathmandu. Při letu jsme měli malé občerstvení a já jediný snědl zelenou papričku a pak jsem škytal jak diví a huba mě pálila jak sviňa. Na letišti jsme vystáli frontu na víza kde nás obrali o 40$. Pak jsme si skočili pro batohy kde na nás čekal šéf výpravy Robert Kazík – Bob. S ním jsme se odebrali na parkoviště k autobusu (18 míst). Batohy se hodili na střechu a potom jsme vyjeli do šíleného městského provozu. Cesta stála za to. V Nepálu se jezdí vlevo, kde je škvíra tam se tlačí. Každý si dělá svůj pruh a směr. Semaforové křižovatky nemají moc smysl, protože je řídí stejně tlupa policajtů. Nejlepší bylo, když jsme na křižovatce vjeli do cesty houkající sanitce. Všichni jen troubí – no prostě zážitek. Ubytovali jsme se na hotelu Blue Diamond. O půl osmé večer jsme společně vyrazili měnit peníze a cestou jsme potkali dodávku (vozík) s asfaltem a 5 malých (cca 10-15let) kluků, který tam ten asfalt házeli a dělali novou silnici. Ve směnárně jsem si vyměnil za 210$ asi za 16000 rupek - cca 4000kč . Pak jsme si skočili na večeři do tibetské restaurace. Zajímavé jídlo, ale vše bylo dobré a tubma což je něco jako svařené víno, ale z prosa zalité horkou vodou. Pilo se to z hliníkových pohárků s brčkem. Pak jsme šli na hotel a po umytí jsem ve 23:10 místního času lehnul do postele.
Ráno nás vzbudil hotelový telefon – asi v 6:45 a jen tak si prozvonil. Po ranní hygieně a zabalení věcí jsme v 8 vyrazili z hotelu na letiště. Tam jsme zůstali do 10:30 a v té pauze jsem napsal pohledy. V 10:30 jsme malým vrtulovým letadlem pro 21 osob letecké společnosti Budha air přeletěli do Nepalgunju na západ Nepálu. Asi po hodině letu. Přilétali jsme kolem Annapuren a Dhallagiri. Super výhled. V Nepalgunju jsme se naložili do zajímavého autobusu a vyrazili cca v poledne směr Karnali. Cesta byla zajímavá jak se různě vyhýbají a pořád troubý. Asi po třech hodinách jízdy jsme zastavili v jedné vesničce kde jsme si dali oběd - Dal-Bath (stál 50 rupek - cca 13kč) a jedno pivo (140 rupek - cca 35kč). Nebylo to špatné. Coca Colu tam měli jen za 120 rupek - cca 30kč. Pak nám nabídli jestli nechceme dedět na střeše autobusu s báglama. Tak jsem jeli a bylo to super až na ty dráty co vedli přes silnici. Asi v 8 večer jsme zase dali Dal-Bath k večeři a pokračovali dál. Na konci cesty jsme byli až v 11 večer. Cesta busem trvala cca 11 hodin po hrozné silnici – cestě. Pak jsme nahodili věci na záda a po dvou hodinách sestupu dolů k řece jsme dorazili ke Karnali. Tam jsme hodili noční koupel v řece a rozdělali oheň. Teď jsou 2 ráno a pomalu jdeme spát. Hodně zajímavý den.
Ráno jsme 9 ráno v klidu vstali. K snídani byla ovesná kaše, čaj a kafé. V klidu jsme vše zabalili a cca ve 12 hodin vyrazili na raft. Nejprve jsme si zkusili v klidné vodě převrátit raf- byl to šok, voda byla studená. Na raftu je to super. Po chvilce plavení jsme udělali zastávku na svačinu a pokračovali dál po Karnali. Odpoledne když se slunce schovalo za kopce jsme konečně zakempovali a vybalili ostatní věci a povečeřeli . Dneska to docela uteklo . Po večeři se začalo hrát u táboráku na kytaru a bylo veselo. Ale až se začalo pít, tak byla opravdu sranda. Opili jsme Nebina – místní nepálec, který jede s námi a já sním dobře pokecal. Jinak jsem taky trochu opilí a je jedna ráno, tak jdu konečně spát.
Ráno jsem se probudil s malou opicí po včerejším večeru. Kluci se zrovna chystali na ranní koupel v řece. Když jsem na ně koukal z vyhřátého spacáku, jak tam skáčou, tak se mi za nimi nechtělo, ale překecal jsem se a skočil tam za nimi. Byla to paráda. Pak se připravila snídaně a pak se v klidu vše zabalilo. Vyrazili jsme na řeku. Jirka přidělal Gulymu na helmu kameru. Tak tam budou dost dobré záběry. Při první větší peřeji se nám zastavil raft a Guly letěl na bágly a cestou sejmul i částečně mě, ale vše je Ok a jeli jsme dál. Pak jsme zastavili před pořádnou peřejí a šli se na ní podívat a pak po jednom raftu to sjížděli. Bylo to hustý. Později jsme dopluli k jedné plážičce, kde jsme si udělali oběd. Seběhlo se tam pár místních Nepálců a koukali na nás co děláme. Po obědě jsme zase pokračovali, a na klidné části jsme s Karlem zaskákali salta do vody z raftu , abychom se zchladili. Pak nás čekali další pěkné peřeje. Zase před jednou jsme zastavili a šli se na ni podívat, ale bylo to v části, kde bylo pár místních stavení a seběhla se tam skupinka místních dětí, které se chtěli vidět ve foťáku a tak se na nás lepili. Ta peřej kterou jsme sjížděli tak vypadala opravdu ostře. Pak jsme na ni konečně vyrazily,hned na začátku na jedné vlně se nám opět hryznul raft a Guly opět letěl, ale na tu velkou peřej to stihnul srovnat, a tak jsem to projeli v pohodě. Ale bylo to hustý. Chvilku před námi tam plaval vodní buvol a svištěl to těma peřejemi – ten to asi odnesl !!pak jsem pokračovali dál a na jedné z peřejí jsme sjeli z vlny lehce vpravo pak nás to nakoplo na pravou stranu, která byla hodně pod vodou, kde jsem byl i já, ale ustáli jsme to!!Chybělo jen malinko a mohli jsme být převrácený!Za chvíli jsme dojeli na pláž, kde jsme zakempovali, vytáhli rafty a šli na dříví. Chtěli jsme vytáhnout jednu kládu, ale nějak nám spadla Jirkovi na prsteníček u nohy. Úplně mu to servalo nehet a praskla kůže. Pak mu to Bob sešíval, ale Jirka se držel statečně! Jak Guly dneska podruhé letěl raftem , tak narazil helmou a obočím do náhradního pádla, které bylo na vršku baťohu a tu hliněnou část pěkně promáčkl a udělal si pěknou bouli. Jak dvakrát letěl tak mám dvě naraženiny na levém zápěstí – jedna mi pěkně otekla. Dneska jsme tři zraněný z našeho raftu. Před večeří jsme skočili na volně rostoucí citrony –tady jsou pořádně velké a mají i jinou lepší chuť. Pak jsem dali polévku a déle ještě zase nějaký mix s rýží –moc dobré. Běhají tady štíři, ale malý ,jinak to byl suprový den, jdu spát.
Brzy ráno jsem se probudil a bylo mi hrozně smutno. Byl jsem se projít a pak jsem si zase lehnul a spal dál. Když ostatní vstávali, tak jsem taky vstal a po malém váhání jsme provedl ranní koupel. Byla moc dobrá po ránu. K snídani byli palačinky a poté se pomalu zase balilo. Jirkovi se převázal prst a natáhla šprcka, aby se mu tam nedostala voda. Hned při první peřeji vypadl na raftu u Boba levý zadák. Pak bylo pár pěkných peřejí až jsme zastavili před peřejí „Goodhouse“ byli jsme se na ni podívat –fakt masakr. Projíždí se první buben –líznout těsně z leva pak chytnout vlnu (střecha),aby hodila nás doprava a tím se vyhneme hlavnímu válci a jsme pryč. Bob to projel ukázkově, my jsme najeli dobře,ale vlnka (střecha) nás při pulsu hodila ne vpravo , ale vlevo a tím jsme šli přímo na velký válec. Guly nás varoval, že kdyby něco tak zařve“všichni do raftu“ taky zařval. Všichni jsme zalezli, co to šlo, do raftu a drželi se jak o život –jeli přímo do největšího válce tady na řece, ale že jsme najeli rovně, tak jsme to zvládli suprově, jen Eliška to neudržela a vypadla, ale hned jsem ji vytáhl. Jinak to bylo super.Chvilku po nás jel Alexův raft (jel zde poprvé) moc objížděl první válec a na vlnu (střecha)najel hodně vlevo a ve snaze dostat se vpravo se jim otočil raft a šli přímo na druhý válec skoro z boku. Vlítli tam a převrátili se a vyplavali. My jsme vyrazili za nimi, sebrali jsme cestou jednoho trosečníka a kousek dál všichni zastavili .Nic neuplavalo a všichni to přežili ve zdraví. Tak jsme mohli pokračovat dál v cestě a zase na jedné plážičce poobědvali.Po obědě jsme potkali několik pěkných peřejí na předposledních z nich to zase Alex otočil. My jsme jeli kousek před nimi, tak jsme jim jeli na pomoc. Pomohli jsme jim a hned zastavili, abychom vše dali dohromady. Pak už nás čekal jen jedna malá peřej, kterou jsme ze srandy projeli pozadu. Pak kousek klidné řeky, kde jsme si zase zaskákali salta a byli jsme na další pěkné pláži, kde dokonce ještě svítilo sluníčko. Vytáhli jsme rafty, přinesli dřevo a pak večeře. Dnes vařil polévku Alex – byla ostrá jako ostatní jídla zde. Pláž je zde nádherná jsou v ní malé kousky slídy a tak se to leskne jako stříbro a máme zde všechny věci postříbřené. Druhou večeři dělal Guly a byli špagety s fazolovou omáčkou a sýrem – moc dobré. Pak šla pár koleček kolem ohně bacardi a pak udělal Guly speciální kafe z místní pálenky, citronu a kafe. Bylo to zajímavé .Mezitím Jirka začal vyprávět vtipy a vyprávěl je asi několik hodin. Já už jsem byl unavený a tak jsem šel spát.
Dneska jsem jako obvykle byl brzy vzhůru s nutností jít zakopat poklad (WC). Pak byla snídaně a vyrazili jsme na vodu. Sjeli jsme pár peřejí. Byl oběd a pak zase malé peřejky. Zastavili jsme u vodopádu pod kterým jsme projeli a udělali si spršku. Naproti němu jsme za kempovali. Je to tu super. Večer jsme si dali k večeři bramboráčky. No to byl mazec. Cítím se jak totálně na dně a jsem z hulenej a nechtěl jsem to a teď za to pikám. Jsem blbec a už nikdy to neudělám. Jsem jak zavřený ve svěrací kazajce a nemůžu ven.Jdu spát pokud to půjde. Pořád ale kolem raftu slyším rachtat Pavlovu svítilnu a pořád tu někdo někde chodí. Vzdáleně slyším u ohně zpomalený smích. Je to psycho.
Noc byla šílená. Tak z hulený jsem ještě nikdy nebyl. Asi to už nebudu opakovat. Ráno jsme se probudili s totální opicí, ale Karlovi a Davidovi taky nebylo nic moc. Vstal jsem a snažil se do sebe něco narvat a pak jsem to zase zalomil a spál dál. Pak na návštěvu do tábora přišlo několik krav, tak se je snažili odehnat. Pak jsme z balili věci a jak žijící mrtvoly jsme opět vyrazili na řeku. Dnešní jízda byla pohodová – žádné peřeje jen peřejky nebo hodně ploužící se řeka. Podél břehů čím dál víc vesnic a my pomalu plujeme z hor do předhůří. Je tu nádherně i když dopoledne byla na raftu mrtvá nálada. Po obědě se to zlepšilo. Opět jsme na pěkné pláži zakempovali a uvařili večeři. Nevím jestli si něco dám – po včerejšku jsem pořád nějak nafouklý, ale je to zlatý něž v noci.
Ráno jako obvykle v klidu všichni vstali a po snídani jsme pomalu vyrazili na raft. Náš raft vyjel jako poslední a tak jsme to celý den doháněli. Jinak řeka tekla velmi pomalu a klidně, tak jsme celý den zevlovali a opalovali se. Občas, když řeka skoro stála, tak se muselo pádlovat. Odpoledne jsme dojeli k betonovému mostu v Chisapani, za kterým jsme to zapíchli a vynosili věci k připravenému autobusu a šli na oběd – dal bath. Byl moc dobrý. Jedli jsme v hotelu rodiny Nebina. Tam jsme naložili zabalené rafty na bus a jeli jsme do Thakurwara. Tam jsme se ubytovali v bungalovech a povečeřeli. K večeři jsem si dal rizeto s vajíčkovou plackou a pak desert palačinku s banánem – fakt dobrý. V bungalovu spím s Karlem a v noci nám po stropě pořád něco běhá a skáče – ještě že jsem měl nad sebou moskytiéru.
Ráno jsem se v klidu probudil a šli na snídani. Dal jsem si tibetský chleba a toust. Objednal jsem si to cca v 8 ráno a dostali jsme to tak v 8:45 a to ještě jsem si objednal 3x menu toust (menu toust obsahuje 2 tousty) a oni mě přinesli jeden talíř se třemi tousty. Proseděli jsme to tam až do 12 hodin. Pak jsme vyrazili na procházku do vesnice. Bylo to super. Navštívili jsme jednu místní rodinku a vlezli jim do baráku (jestli se tomu tak dá říkat) a prolezli jsme jim to tam. Pak jsme za 50 rupek (cca 13kč) navštívili krokodýlí farmu a cestou zpět potkali na zahrádce nosorožce – byl to pořádný kus a raději jsme ho kousek obešli. Za dalších 50 rupek (cca 13kč) jsme navštívili místní muzeum. Nepřišlo mi tam moc věcí muzeálních ,spíš sbírka věcí, co zde pořád používají. Cestou zpět jsme koupili banány. Za 12 malých banánů jsme dali 20 rupek - cca 5kč. Byli jiný než u nás. Po návratu do hotelu jsme během chvíle jeli nějakým jeepem na sloní farmu. Byli super. Malým slůňatům jsme dali banány a když zjistili, že už žádné nemáme, tak do nás schválně naráželi a začali být agresivnější. Pak nás zase odvezli zpět na hotel. V sedm večer máme mít nějaký slavnostní dal báth o několika chodech, tak uvidíme. Teď se jdu sprchnout, ale musím s čelovkou – nejde elektrika. Večeře byla super. Slavnostní dal báth , ale ve švédském stylu. To maso bylo takové zajímavé – hlavně kuřecí, později jsme zjistili proč. Oni porcují kuře sekáčkem vkuse. Horší byl desert – jogurt s ovocem, ale ten jogurt byl asi s buvolího mléka, tak měl takovou divnou (pro nás neznámou) chuť, ale snědl jsem to – hodně z nás to, ale dalo Gullymu. Po večeři jsme dali čajíček a pivko, pokecali a šli spát. Je 21:30 a zítra stáváme v 5:50 a na 6 ráno máme objednanou snídani. 2x tibetský chléb a jednou velký mátový čaj. Mám nějakou rýmu a po večeři začínám pochrchlávat.
Ráno jsme vstali před 6. a skočili na snídani – tu nám dali v 6:15 ( to bylo docela brzy) a o půl sedmé jsme odešli k bráně národního parku. Tam už na nás čekali sloni (byli 5 velký a 3 slůňata) pomocí takového nástupiště jsme všichni nastoupili na slony a vyrazili do džungle. Hned za zatáčkou jsme se přebrodili přes řeku. Sloni měli vodu skoro po oči a slůňata byla pod vodou celá. Pak pokračovali dál. Pěkné bylo, jak na povel lámali malé stromky a keře, které nám vadili v cestě. V džungli jsme zahlédli jeleny, pak asi divoké prase a trus a stopy od nosorožce. V jedné bažinaté části byla tráva vysoká až k nám na slonech (3-4 metry). Pěkné také bylo, jak jsou sloni chytrý. Když jeden slon prošel bahnem a propadal se nechal za sebou velké a hluboké stopy a ten druhý šel přesně v těch samých stopách. Celou cestou se slůňata škárlila a hrála si. Po 2,5 hodinách pochodu na slonech jsme došli zpět k bráně parku, kde nás sloni vyložili a šli domů a my na hotel. Cestou do hotelu jsme potkali spoustu školáků, jak frčí do školy. Když jsme dorazili do hotelu, tak jsem byl utahaný a šel spát. Ostatní si šli dát oběd, na který čekali tak 1,5-2 hodiny. Po malém odpočinku jsem si šel také dát něco k snědku. Dal jsem si mátový čaj (fakt silný, když si foukneš do hrníčku, tak ta síla máty pořádně pálí v očích. K čaji dva tibetské chleby. Gully šel lepit raft než odjedeme a bavil se s místním, kterému Bob prodal žlutý raft a on, že by jsme mu tam mohli nechat pádla, že je nemá a Gully na to, tak si je kup, a on jestli mu tam nenecháme naše. Gully opět, ne ne kup si je. Z hotelu jsme vyrazili v 16:45 a hned na prvním mostku to vzal řidič přes pěkně vysoký obrubník, že už jsme si mysleli, že se autobus převrátí. Cesta do Pokhary byla velmi zajímavá. Chvíli řídil Nebin a trochu mu to ze začátku nešlo. Po té mu nešlo mu přepínat světla, tak se občas stalo, že jsme jeli po tmě. Jednou dokonce musel zastavit, protože nemohl rozsvítit. Asi o půlnoci jsme zastavili u takového smradlavého a špinavého občerstvení. Dali jsme si dal báth a frčeli zase dál. Než jsme, ale stihli odjed tak nám nabourali autobus.
Pořád frčíme do Pokhary. Asi ve tři ráno jsme zastavili na takovém malém náměstí, kde bylo pár stánků. Vylezli jsme, že si dáme čaj, ten neměli- jen kafe, tak jsme si ho dali. Cca v 8 ráno jsme zase zastavili v městečku Muglin. Dali jsme si čaj a něco k snědku. Pak tam přijel stánkař s nějakýma praženými věcmi. Nikdo si neodvážil něco dát, ale když si koupil Guly, tak jsme si taky dali. Chutnalo to podobně jak pražené oříšky. Při pokračující jízdě na jedné zastávce, kde se platí permit tak zase podpláceli, ale horší bylo to, že autobus chcípnul a nechal tam rychlost, ale nezatáhl brzdu. Řidič odešel vyřizovat ten permit a jak jsme byli z kopce tak autobus udělal hrk a zastavil se a za chvilku zase hrk a zase se zastavil. Měli jsem docela strach, aby se to nerozjelo, ale majitel autobus, co jel s námi byl pohotový vyšel ven a hodil pod kolo šutr. My všichni trochu v šoku jen Guly byl v pohodě. V 11:30 jsme konečně (skoro po 19 hodinách jízdy) dorazili do Pokhary do hotelu Snow Hill. Je to velký luxus proti západnímu Nepálu a té strašné cestě. Po ubytování jsme si skočili do nedaleké korejské restaurace na oběd. Skoro všem nám chutnalo. Po vytrávení jsme šli na nákupy. Je to tu jen samá značka (repliky) Nort Face a Mamut za lidové ceny. Koupil jsem si triko za 300 rupek (cca 75kč) a mikinu za 1500 rupek (cca 375kč). Kluci pořád nakupovali a mě už to nebavilo, tak jsem se vracel na hotel. Cestou jsem si skočil do internetové kavárny, kde jsem si přečetl maily a začal odepisovat, že se tu mám dobře. Ale nějak mě začalo tlačit břicho a potřeboval jsem nutně za záchod. Tak jsem rychle dopsal a frčel na hotel. Měl jsem strach, abych ten hotel našel a hlavně včas. Tu malou uličku k hotelu jsem našel. Vlítnul jsem na recepci a tam nikdo. Vešel jsem ven a viděl společné záchody – nesvítilo tam světlo, ale v šeru jsem viděl, že šlapadlo bylo plné mravenců, tak jsem si to rozmyslel a vylezl ven a tam naštěstí šel recepční. Tak jsem mu vysvětlil, že spěchám a chci rychle svůj klíč od pokoje. Při mé gestikulaci rychle pochopil, že spěchám na záchod. Do pokoje a na toaletu jsem stihnul dojít včas. Později bylo domluveno, že se půjde na večeři, tak jsme skočili do nedaleké čínské restauraci. Dali jsme si k pití horkou vodu se zázvorem, citrónem a medem – moc dobrý, ale trošku pálivý ocas. K jídlu nějaký zeleninový mix s rýží. Je tu trochu draho oproti západnímu Nepálu, ale pro nás pořád levně. Po večeři jsem byl unavený, tak jsem šel na hotel spát. Ostatní se sešli ve vedlejším pokoji u Jirky a Davida a popíjeli a kecali. Karel pro mě přišel, že jsem jediný kdo tam chybí tak jsem vstal a šel za nimi. Pouštěli na Ácově notesu videa z kamery z řeky. Docela dobrý záběry. Po konci prohlížení jsme se většina rozprchli a šli spát. Dneska nás opustila Eliška a Vlaďka , jeli do Kathmandu a zítra letí domů.
Ráno jsem před šestou vstali a sbalil bágly. Něco poslali do Kathmandu a věci na trek vzali sebou. Po včerejším večeru se některým moc vstávat nechtělo a měli zpoždění. Na nás už čekal před hotelem taxík. Naházeli jsme na střechu dodávky naše bágly a vyrazili na cestu do hor. Cestou byli nádherně vidět vykukující zasněžení vršky hor. Do Nayapulu jsem dorazili v 8:50 a vyrazili jsme na cestu podél řeky. Prvním 100metrů výškových bylo v pohodě, ale dalších 100 metrů už bylo horší. Zastavili jsme u nějakého občerstvení v Svauli bazzar. Po 40 minutách odpočinku jsme vyrazili opět na cestu. Cesta pořád tak nějak vedla podél řeky. Ale pak začali být úmorné schody a pořádné stoupání. Došli jsme do Landrungu. Tak jsme čekali na ostatní. Mezi tím jsem si poprvé vyfiltroval vodu a dal kapičky. Nebyla voda špatná, ale musím si na ni zvyknout. Byli tam místní lidé a jedna paní chtěla vydezinfikovat ránu na noze, tak jsem vyndal jodisol a vyčistil jsem ji to. Pak jsme pokračovali dál v cestě. Až později jsme se dozvěděli, že Jirka s tou nohou už nepokračoval dál, ale otočil se a vracel se zpět spolu s Davidem. Ostatní jsme pokračovali a vylezli jsme do výšky 1700metrů nad mořem do Jhinu, kde jsme se ubytovali za 50 rupek (cca 13kč) za noc. Poté jsem si dal zázvorový čaj a nějaké jídlo (dal-bath). Byl docela dobrý a ani moc nepálil a byl k němu i kompot, ale také stál 280 rupek (cca 70kč), což je docela dost. Hned po večeři jsem šel spát. Nebylo mi moc dobře. Za chvíli přišel Áca taky si lehnout. Já jsem nemohl usnout pořád jsem pochrchlával a pak taky místňáci začali hrát na buben a zpívat. Nevím ani do kdy.
Jsme brzy vzhůru, ale jen polehávám. V 6:45 vstal Karel a za chvíli jsem vylezl i já s Ácou. Snídani jsme měli objednanou na 7:15 a já ji dostal až v 8hodin. V 8:10 jsme vyrazili a čekal nás pěkně strmý výšlap do Chomrungu, který je o 500 metrů výš. Tam jsme si dali malou pauzu. Je tu, ale nádherný výhled. Pak jsme zase pěkně klesali, až k nějaké řece na most a zase šlapali do Snauwa (2050m) Tam jsme si dali čajíček a běd. Po 13 hodině jsme opět pokračovali dál. Kolem 16hodiny jsme došli do Dovanu (2600m), kde jsme se ubytovali a povečeřeli. S Gulym spíme v jídelně, protože už pro nás nemají místo. Spíme dneska cca o 1000metrů výš, ale našlapali jsme tak 1500metrů výškových, protože cesta bylo nahoru a dolů a zase nahoru. Po večeři jsme si dali karty a hráli prší. S Gulym jsme čekali až ostatní půjdou spát, abychom si mohli jít lehnout. Ostatní postupně odešli kolem půl deváté a tak jsme šli konečně spát. S námi v jídelně ještě spali i dvě asi Japonky. O půl desáté večer na dveře někdo bouchal, tak jsem vylez a šel otevřít. Vlezli sem dva Nepálci proběhli to tady a šli zase pryč. Nevím co chtěli, ale zase jsem šel v klidu spát. Ostatní spali na velkém společném pokoji s nosiči. Když prý přišli a sundali si ty svoje holinky, tak ostatní prý smrady padali.
Ráno jsme vstali v 6 ráno a ve čtvrt na sedm byla snídaně. V 6:45 se Guly sbalil a vrací se zpět dolů, protože odjíždí dřív. My jsme vyrazili v 7:15 a šli jsme do Himalaya. Tam jsme došli v 8:30, kde jsme si dali čajíček. Cesta byla pořád ve stínu a tak je docela zima. V 9 jsme vyrazili a v 10 jsme byli v Deurali (3200m). Pořád je tu stín a zima. Dali jsme si polévku, na kterou jsme čekali skoro hodinu. Mezitím konečně vylezlo sluníčko a bylo teplo. Cca ve 12 hodi jsme vyrazili směr base camp Machhapuchhre, kam jsme došli tak ve 14 hodin. Na těžko jsem šel jen já, protože v Deurali pro mě už neměli místo, ale asi tu se mnou zůstane i Karel a Petr. Nechce se jim to zítra zase šlapat. Je tu nádherný výhled na Annapurnu I. Pak jsme všichni udělali procházku kolem base campu. Pak jsme se vrátili, kde jsme ubytovaný a ostatní šli dolů do Deurali, kde spali. Je půl čtvrté a chce se nám spát, ale dáme karty abychom zabili čas. Pak jsme šli hrát do jídelny, aby nám bylo tepleji a objednali jsme si večeři. Když jsme hráli tak se k nám přilepili dva Nepálci. Tak jsme je trochu naučili hrát prší. Šlo to těžko, když neuměli anglicky. Na konec jsme je nechali hrát samotné a karty jsme jim věnovali. K jídlu jsme si dali jednu pizzu (400 rupek - cca 100kč) nebyla špatná, ale pro nás tři to bylo málo, tak jsme si každý objednal špagety (280 rupek - cca 70kč), ty už nás zaplácly. V sedm večer jsme šli spát. Já do devíti nemohl spát, protože jsem každou chvilku chrchlal. Slivka nepomohla, pak nějaký botoxin(nebo něco takového), pak paralen pak Hallsky a nakonec jsem nějak usnul. Ostatní dole určitě o nás měli starost kvůli výškové nemoci, ale jak jsme se bavili a žrali tak jsme žádné příznaky nepocítili. Spíš naopak jsme měli žravou. Sice spíme ve 3700 metrů a o 1100metrů výš než včera, ale je to vše v pohodě.
Ráno jsme v klidu a v pohodě vstali v půl sedmé. Dali jsme si k snídani konvici teplé vody (čaj pořád máme sebou tak jsme ho občas využili) a já ovesnou kaši. Pak 4 tousty s džemem za 260 rupek - cca 65kč. Celkem jsem tam za večeři, noc a snídani nechal 1040 rupek - cca 260kč. V 7:45 jsme vyrazili směr base camp Annapurna. Byla docela zima. Šli jsme ve stínu a kluci moc oblečení neměli. Šel jsem trochu napřed a bez zastávky jsem byl za hodinu v base campu Annapurny 4130 metrů nad mořem. Šel jsem s celým báglem protože jsem ho nechtěl nechávat v jídelně, kde mi to nabídli. Kluci přišli za 20 minut asi v 8:45. Ostatní přicházeli cca kolem 10:30. Je to tu nádhera. Několikrát jsme slyšeli padat laviny. Bylo vidět už jen sněhový dým kam spadla, jedna z nich byla i kamenná. Bylto nepříjemný pocit. Dali jsme si tady kafčo a jídlo. Dolů jsme vyrazili až v 13hodin. V klidu jsme šli do base campu Machhapuchhre (6993m.n.m), pak dolů do Deurali a na konec jsme skončili v Himalaya, kam jsme došli před pátou. Ubytovali jsme a skočili se najíst. Já jsem si dal špagety se sýrem (250 rupek - cca 63kč) a dohromady velkou termosku vody kam jsem hodil čaj (termoska mám 3,2 litru). Po večeři jsme povídali a nahodili téma elektrika a pak mi jen říkali ať jsem už zticha nebo ať už jdu spát.Kolem osmé jsme zalehli.
Paradox po ránu. V koupelně byl večer zavřený pes a ráno tam byla koza. Ráno jsem opět chrchlal, ale slivka to jistila. Objednali jsme si snídani kolem 7 ráno. Dal jsem si 2x toust a zase velkou termosku teplé vody. V 8:30 jsme vyrazili z Himalaya do Dovanu, pak do Bambu, pak do Siwanu, kde jsme si dali polívku (cca 12:30h). Ve 13:15h jsme pokračovali do Chomrungu. Nejprve dolů a pak celou vesnicí až nahoru Chomrungu. Kam jsme došli ve 14:45. Malá pauza a hnusný sestup do Jhinu, kam jsme dorazili ve 16 hodin. Začalo mě být divně a padla na mě velká únava. Ubytovali jsme se a objednali večeři. Mezitím jsem si odskočil na WC a bylo mi čím dál hůř. K večeři jsem si objednal černý čaj a dal-bath. Čaj jsem vypil a dal-bath nestihli přinést, protože jsem šel hodit šavli. Bára mi pak dala prášek na vyčištění trávícího traktu od bakterií a šel jsem spát kolem 6 večer. Po nějaké době jsem se probudil a bylo mi vedro, tak jsem si dal paralen a pomalu cucal vodu abych nedráždil žaludek. Pavel, Karel a Petr šli před večeří do hot springs (teplé lázně). Cesta tam trvala cca 20 minut z kopce k řece, kde vyvěrají teplé proudy vody. Kluci říkali že to stálo ta to. Pak se ostatní rozpili a vypili skoro všechnu slivovici zatím co jsem spal.
Ráno jsem vstal v 6:30 a už bylo fajn. K snídani jsem si dal hořký čaj a chappaty. Po osmé hodině jsme vyrazili dolů. V Nayapulu jsme byli před čtvrtou odpoledne, kde jsme se sešli s Vandou a Slimem Oni šli kousek treku kolem Annapurny. Tam už na nás čekal taxík (pěkná nová Toyota) do kterého jsme se naložili a vyrazili směr Kathmandu. Cestou jsme zastavili na večeři. Dal jsem si opečené nudle a bylo to dobrý. Při pokračování v cestě jsme narazili na kolonu. Prý tam byla bouračka. Kluci se tam šli podívat a prý tam byli dvě klády přes cestu a policajti, vojáci s pořádnýma zbraněmi a u toho nějaká rvačka, tak to rychle otočili a šli zpět k naší dodávce. Asi tak po hodině jsme pokračovali v cestě. Jednou náš řidič předjížděl v zatáčce a v protisměru vyjel náklaďák – no měli jsme to o fous. Ten s toho náklaďáku řval tak, že jsem to všichni slyšeli. Jinak je tu normálka, že jim nesvítí žádné koncové světlo, že skoro pořád jezdí s dálkovýma světly, zastavují si kde chtějí. Jednou stál náklaďák za zatáčkou uprostřed silnice na dvou heverech bez kol – normálka. Po půlnoci jsme dorazili do Kathmandu zase do hotelu Blu Diamond. Ubytovali se vysprchovali se a šli spát. Jsem zase na pokoji s Karlem a děsně mu z hor smrdí boty a ponožky. Boty hodil ven za okno a ponožky teď pere.
Ráno jsme vstali v sedm a po ranní hygieně jsme se šli projít po Kathmandu a najít bankomat. Karel vybral 6000 rupek - cca 1500kč. Pak jsme šli zpět na hotel, kde jsme měli v 9 sraz a šli někam na snídani. Dal jsem si dvě nějaké buchty s čokoládovou náplní. V 11 hodin pro nás přijel taxík a jeli jsme do Bhaktapuru. Je to kousek vedle Kathmandu původní královské město. Bylo to fakt pěkné historické město, ale hodně špinavé zákoutí. Vstup byl docela drahý stál 750 rupek - cca 188Kč. Došli jsme na náměstí, kde byli různé chrámy, pak na čtvrť, kde dělají pokladničky, pak zase na jiné náměstí a nakonec jsem navštívili jeden krámek s jejich obrazy, které kreslili utečenci s Tibetu. Zpět do Kathmandu jsme dojeli kolem 15:30 hodin. Další zastávkou byl v Kathmadu Pashupati. To je místo, kde spalují mrtvé. Opravdu husté. Ten kouř šel zrovna na nás, tak jsem se ho pěkně načuchali a nic příjemného to nebylo. Pobíhalo tam spousta opic a posedávalo pár místních mnichů. Potom jsme měli jet na ještě jednu památku, ale místo ní jsme se jeli povívat na Jirku s Davidem do nemocnice Norvig. Vchod hlídají vojáci a pustili nás tam jen dva. Jirka byl v pohodě a David taky. Pak jsme se zase vrátili od hotelu a skočili na večeři do jedné velké restaurace. Měli tam 6 různých kuchyní vedle sebe a vaří tam různá jídla. Kuchyně to byli čínská, indická, tibetská, evropská, nepálská atd. Dal jsem si dal-bath (250 rukep - cca 63kč) a pivo (230 rupek - cca 58kč). Pak jsme šli ještě nakupovat, ale skoro nic jsme nekoupili. Pak jsme šli do domu odkud se rozeznívala hudba, kde v prvním patře byla diskotéka a na střeše hrála živá muzika (rock). Byli jsme tam já, Karel, Bára, Petr, Jiřka s Petrem. Dali jsme si pivko, ale před 11 večer přestali hrát. Tak jsme si poslechli asi 3 písničky a pomalu zavírali a naznačili nám, že máme zaplatit. Ze srandy jsme na hotel jeli rykšou. Byl to jen kousek. Chyba byla, že jsme si nedomluvili cenu předem. Když jsme přijeli před hotel, tak po nás chtěl deset dolarů nebo tisíc rupek - cca 250kč. Jinak běžná cena je tak 50 rupek -cca 13kč. Ještě, že za námi přijela Bára s Petrem a pak Jířa s Petrem , po kterých chtěli jen 100 rupek - cca 25kč. Tak jsme tomu našemu dali 200 rupek - cca 50kč a oni těm svým 100 přidali a šli jsme do hotelu. Ale byla sranda. Je 23:52 a s Karlem balíme a jdeme spát.
Ráno jsme vstali něco po sedmé a šli si koupit něco k snídani. Bágly jsme zabalili včera, tak máme pohodu. Šli jsme na snídani a dokoupit poslední blbosti. Taxík pro nás přijel kolem půl jedenácté a vyprovázel nás nějaký týpek z trekink týmu a povídal nám, že jedem do Norvigu do nemocnice pro Jirku a Davida a pak na letiště. Taxikář byl v pohodě tak jsme vyjeli a po chvilce se nás zeptat, kde je ta nemocnice. To nás dostal. Ještě že jsme tam byli včera a tak jsme mu vysvětlili, kde to asi je. Tak nás tedy úspěšně dovezl do Norvigu, kde na nás už čekal Jirka s Davidem. Pak jsme pokračovali na letiště. Kam jsme dorazili kolem dvanácté. Vzali jsme si bágly zaplatili poplatek, že můžeš odletět (1300 rupek - cca 325kč) a nechali jsme si zabalit baťohy do balící fólie za 400 rupek - cca 100kč. Utratili jsme poslední rupky za sušenky. S Kathmandu jsme měli odlétat ve 14:45 a v 16 hodin nám přinesli balíčky s jídlem (mletý řízek, 2x malý sendvič, biskupský chlebíček), že let bude mít zpoždění a při tom hrajeme žolíky a čekáme na odlet. V 17 hodin přilétlo letadlo naší společnosti Biman a v 17:55 odlétáme Airbusem A 310. Asi po hodině letu prolétáme do Dhaky. Během letu byli malé turbulence, ale šlo to. V Dhace jsme si sedli na naše oblíbené místo. Koupili jsme dvě flašky a popíjeli. To se jednomu místnímu pracovníkovi nelíbilo, tak jsme se přesunuli na nedodělaný stánek, kde jsme se usídlili za vitrínou na zemi. Pak nás svolali na večeři. Byl dal-bath. Nepálský to ale nebyl, ten je o něčem jiném. Pak jsme se zase vrátili zpět za vitrínu. Jsou tu divný policajti – chodí tu a drží se za ruce jak teplouši. Po chvilce si k nám do vitríny přisedli asi bangladéžani, lehli si na zem a po chvilce vytáhli veliký hadr a všichni se úplně přikryli. A pak se občas ten hadr divně zvedal. Ve 23 hodin nám posunuli let až na 3:30.
Pořád čekáme na letišti na odlet.Chvíli jsem si zdřímnul a pak poslal jsem pár mailů - měli tam jedno PC s internetem. Po třetí jsme se odbavili do letadla a kolem čtvrté ráno odlétáme zase A310, ale jinou, má zase ty staré hnusné potahy. Při odletu nám oznámil pilot, že budeme mít mezipřistání v Dubai ,se kterým níkdo nepočítal, ale zase nám to tolik nevadilo. Po pěti hodinách letu jsme přistáli v Dubai. Po malém úklidu letadla a dotankování paliva jsme asi po hodině opět pokračovali v letu směr Londýn. Celé mezipřistání jsme trávili v letadle, protože nás nepustili ven. Při odletu z Dubaie jsem trochu viděl jejich mrakodrapy a v dálce se tam jeden vyjímal svojí výškou – to bude ten rozestavěný nejvyšší. Okolo města byla vidět 6 proudá dálnice (6 pruhů v každém směru) a osady baráků a jinak kolem nic – pusto, rovina, poušť. Po 6 hodinách letu z Dubaie jsme pořád pozorovali zem a pod námi a pak jsme viděli Lipno. Na 100% to bylo ono. Kousek od toho byl vidět Temelín a kousek Šumavy s lehce poprášenými vrcholky sněhem. Tak jsme byli skoro doma. Po 7 hodinách letu jsme konečně přistáli v Londýně. Přesunuli jsme si hodinky o 6 hodin zpět a tak je 12 hodin Londýnského času. Zatím kroužíme nad Londýnem a čekáme až budeme na řadě na přistání a bude volná ranvej. V Londýně to byl mazec. Tak velký letiště. Při kontrole po nás chtěli sundat boty. No když to projelo rentgenovou kontrolou a jelo to dál kolem těch kontrolorek, tak se ji ten smrad už nelíbil. Za chvilku přinesla druhá sprej, aby to tam trochu po nás provoněli. Konečně jsme letěli ČSA airlines a let odlétal přesně. Bylo super sedět v českém letadle s příjemnými českými letuškami. V Praze jsme přistáli kolem půl šesté večer. Ještě jsme udělali společné foto na rozlouční a frčeli všichni domů.
ZPĚT